K vaření kromě vařiče je bezesporu potřeba nádobí. Svoji oblibu mají lehké kempinkové sety, zejména z nerezového materiálu. Jak už je obvyklé, kromě výhod, jako je malá hmotnost a dobrá omyvatelnost mají i svoje "mouchy".

Zejména nezkušení začátečníci nebo mladé dámy, zvyklé na robustní kuchyňské nádobí, nadávají na snahu potravin se v tomto nádobí připalovat, potažmo pak nadávají na nádobí samotné.
Je třeba si uvědomit, že kuchyňské nádobí je ze silného plechu. Často je opatřeno až sedmi milimetrovým tzv. termálním dnem, které perfektně a stejnoměrně rozvádí teplo. Nízkotlaký hořák kuchyňského sporáku, popřípadě elektrická varná deska vytvářejí další podmínky pro klidný, stejnoměrný ohřev.
Tomu 0,3 mm tenký plech kempového nádobí v kombinaci s agresivním plamenem moderního outdoorového vařiče nemůže konkurovat.

Je proto toto nádobí špatné?
Není, jen se to s ním musí umět. Praxe ukázala, že ani velmi mírný plamen a zuřivé míchání ohřívané konzervy nedokáží nenáviděnému připalováni u dna zcela zamezit. Řešení je zcela jednoduché. Snadno si vytvoříme outodorový mlékovar či kašičkovar: do větší nádoby se nalije voda, menší nádoba s konzervou se vloží do větší a stačí jen dávat pozor, aby se voda nevyvařila, obsah znuděně občas zamíchat. Přitom lze v pohodě provádět další úkony, nutné k vylepšení hnusné konzervy: krájet cibuli, královnu kuchyně, která z každého polotovaru udělá dobrotu. Dále na jemno točeňák nebo tvrdý salám, anglickou slaninu, klidně i rozklepnout vajíčko. A vrchol všeho na závěr - jemně nakrájený tvrdý sýr, který se v teplé směsi rozplyne a při tomto způsobu vaření se neoddělitelně nepřichytí k nádobí!
Nežli si vše uvedeným způsobem učmochtáte, vše je akorát k jídlu. Tato konfigurace nejen, že se pokaždé dala jíst, ale byla dokonce vynikající. Bylo vždy jedno a nakonec k nepoznání, co vlastně bylo jejím obvykle dost nechutným základem.

Další finta už je trochu známější.
Když se dlouho vaří příloha: brambory, rýže, luštěniny, těstoviny - tak misku dáme dnem dolů na nádobu s přílohou a do ní nějakou tu konzervu. Ta se krásně sama ohřeje a ještě dojde k významné úspoře paliva. Výše uvedeným způsobem se vše velice rychle dodělá ve vodě slité z přílohy, další úspora paliva.
Stesky, že v misce nádobí tohoto typu se špatně dělají topinky, snad ani nezasluhují komentář. Jednodušší je toto oželet a nechat na doma. Kdo ale mermomocí chce, musí misku naplnit olejem tak, aby v ní chlebík volně plaval. Tahat se s půllitrovou lahví oleje je ovšem dosti bizardní, ale to je každého věc.
Usmažit do zlatova topinku na zbytku tuku z konzervy by asi nedokázal ani David Coperfield.