Déšť byl nekompromisní a moc prostoru pro natáčení nám nedal. Přesto Mary dokázal vytvořit vynikající kousek.
kamera a střih: Marty, MOAB.cz

Se třetím ročníkem Bikemagazin Summer Campu i se samotným provozem Giant Bikeparku Jasná to v letošním roce zprvu sice vypadalo všelijak, ale nakonec vše dobře dopadlo a stejně jako loni se před posledním školním víkendem do nejkrásnějšího údolí Nízkých Tater sjelo téměř pět desítek riderů různých úrovní, kteří měli společný cíl - něco se přiučit od těch nejlepších.
Tratě

V Jasné jsou v současnosti pro bikery na výběr tři tratě a nejde rozhodně jen o různé variace na to samé - každá nabízí něco jiného. Všechny tratě začínají pod vrcholem - společným rychlejším houpavým a nadmíru zábavným asi třicetisekundovým úsekem. Hlavní 1850 metrů dlouhá sjezdová trať, kde probíhala většina výuky i finálový závod, patří mezi to nejlepší i nejobtížnější, co může sjezdař ve střední Evropě najít. 463 metrů převýšení dává tušit, že tady to pojede opravdu rychle.

Druhou tratí je červená Turistická, dříve známá pod názvem Family. Jde o rychlejší dráhu s kamenitým povrchem se spoustou odkloněných zatáček a nějakým tím menším skokem. Trať byla proti loňsku upravena a dost se na ní podepsala i eroze. Rozhodně už to není na pohodový výlet s dětmi, což ale pro nás není vůbec na škodu. Ba naopak - tady se dá opravdu dost naučit a 2900 metrů délky pořádně prověří i riderovu fyzičku. Trať zpestřuje několik dřevěných lavic či odpalů a 10 klopenek. Na tiskovce padaly názory, že by se měla zjednodušit, aby ji mohlo jezdit širší spektrum lidí. Podle mě je to skvělá trať, jen prostě už není pro každého. A jelikož chtějí v Jasné postavit ještě jednu novou vyloženě lehkou, nechal bych Turistickou, jak je.

Novinkou je trať Jeleňák. Povrch jé téměř jen travnatý a v trati je množtví dřevěných dropů a klopenek. Všechno jde klidně sjet, ale i poslat opravdu daleko. Mezi fyzicky náročnějšími rozbitými tratěmi je to příjemná změna, jak si v relativní pohodě zaskákat. Nic těžkého, faktor zábavnosti maximální.

V areálu je pak ještě vyhlídková trať, kterou lze projet i na koloběžkách, ale to je pro trochu jiné jezdce.
Letos byl i kvůli nejasnostem, které před začátkem sezóny kolem provozu parku panovaly, počet účastníků o něco nižší. Přesto je 45 lidí v té konkurenci nejrůznějších kempů, které v poslední době rostou jak Stokládi po dešti, opravdu slušné číslo. Michal Maroši, který se letos Kempu účastnil jako guest instruktor a pendloval mezi všemi skupinami, vyzdvihl obrovskou ochotu účastníků učit se i jejich vysokou úroveň. Co jsem měl možnost vidět, tak tu byli jezdci, pro které bylo překonání těžké DH trati asi vysleveně utrpením, i střelci, kteří se po kopci proháněli s neuvěřitelnou jistotou. Všem ale snad individuální přístup instruktorů něco dal a odjížděli z Jasné bohatší o zkušenosti i fajn zážitky.
Nelehká cesta za článkem

Tak jsme odbyli oficiálnější představení areálu a teď přijde trochu subjektivnější pohled na to, co jsme absolvovali kvůli těm pár fotkám, Martyho záběrům a několika málo slovům. Jasná není ze Západních Čech rozhodně blízko - nějakých 700 kilometrů je mnohem dál, než třeba na Gardu a ne zase o tolik blíž než do LesGets, kam jedu následující víkend. Přesto jsme opět neváhali a pozvání přijali, rozhodně to tam za tu štreku stojí. 100kláda vyměkává pět minut po dvanácté ve chvíli, kdy jsou už do hotelu nahlášena jména a my s 200kládou přemýšlíme, zda jet ve dvou, či někoho přibrat. Chytá se Marty, což se podle mě ukázalo jako skvělá volba - a nemyslím tím to, že mi ulehčil cestu do Prahy.

Do Prahy s Martym vyrážíme ve dvě odpoledne, s neskutečným popojížděním na semaforu (první den prázdnin je přece tím naprosto nejvhodnějším k novým uzavírkám) přijíždíme ke 200kládovi asi v půl páté. Mám toho už právě dost a do dalšího auta se mi moc nechce. Přibíráme Markétu, abyste nepřišli o fotky z Karlovic, a jedeme. Marty točí silnici, blesky, silnici, auta a silnici, já se nudím. Na mou otázku “kolik ještě?” se mi dostává odpovědi “dvě a půl.” “Dvě a půl do Jasný?” “Dvě a půl do Karlovic, vole… Pak tak tři.” Uff. Tolik k cestě - na místě jsme někdy o půlnoci, hospoda zavírá a česká novinářská chátra míří kamsi na chatu na rum. Než se ubytujeme, jsou fuč a se mnou nikdo nikam nechce. Jsem tedy nucen jít spát a být hodný.

Ráno se mi aspoň daří vstát a začít nalítávat tratě. Je to tu super, držíme to celej den a děsně nás to baví. Za sobotu teda dáváme od rána v kuse 9 jízd, s focením jako správní profesionálové vyčkáváme na to nejleší světlo, na skvělou mlžnou atmosféru, divoký mraky a paprsky světla, který podle Martyho ke konci dne zaručeně přijdou. Prdlajs. Začíná solidně pršet. Čekáme tedy, až se to protrhá, já oblékám limetkový komplet, bílé rukavičky a vžívám se do role star, Marty ladí kamery, 200kláda foťáky. Má modeling performance může začít.

Cestou nahoru začíná ještě víc chcát. Po zralá úvaze kluci skáčou znovu na lanovku a odvážejí vybavení dolu, že v tomhle to opravdu nemá cenu. Za chvíli se vrací a jedeme tedy turistickou dolu. Bláto doslova teče proudem a tři stateční Krušnohorci mají v tuto chvíli snad celé Nízké Tatry pro sebe - do tohohle se opravdu nikomu nechce a trať je naprosto prázdná. Dole sice vypadáme jako blátivý koule, ale shodujeme se na tom, že jedeme znovu. Vlekaři jsou proti.

Marty má poblíž kámoše a ten nám dává tip kam večer. Party dostává v mžiku jasné obrysy s tím, že řídit bude prostě Zvolouš. Kupodivu ani moc neprotestuje. Večeříme venku, když v tom na okno z restaurace ťuká Zvolouš - nebo to v tu chvíli byl ZLOvouš? A drží rum. Ne, to nedáš! Nesmíš! To by byl konec! NEEEE. Je tam. Tak ten už řídit nebude. Party vevnitř se pak poněkud vleče a rozhodně nedosahuje vysoké laťky, kterou jsme nastavili letos prakticky všude, kde jsme se objevili. Sledovat nesestříhané video nás nějak nebaví, těla znavená celodenním ježděním si žádají regeneraci a brzy odpadáme. Z Michalova ranního výrazu ale čtu, že to byla možná chyba, jelikož kluci asi přepli a vyšší rychlost.

Nedělního rána se budíme do deště, ale moc času, kdy fotit a točit, už není. Mezi snídaní a tiskovkou tak rychle chvátáme na kopec, pořizujeme nahoře asi 6 fotek, rychle jedeme dolů převlíknout se a na tiskovku.

Vyvrcholením Kempu je vždy nedělní závod. Letos jsme čekali nižší účast v kategorii media a tak byl plán obsadit bednu jezdci ETBIKEZ.com. První trhlinu plán dostal, když jsem zjistil, že Zvolouš tentokrát jede. Keli mne později ujistil, že José pojede taky - první místo tedy vyřešeno. No a nakonec se dozvídám, že se mě rozhodli dát do kategorie exhibition třeba spolu s Marošákem - no nic, ambice jsou zbytečné.

My jsme opět dostáli své pověsti a jeli před závodem DH trať jednou. Bylo tam dost lepivýho bláta i kemperů a my dávali přednost ostatním tratím. Před závodem máme sto chutí to vzdát, ale nějak nemáme na to být jediným subjektem, co vyměkne.

Tak a je tu zase to stresující pípání časomíry. Tentokrát dosti okořeněné tím, že za mnou startuje Zvolouš a je pro něj otázkou cti smést mě z trati. Vršek mi, myslím, celkem jde, ale jak zabočím na DH trať, neskutečně se v tý vrstvě bláta plácám. V zatáčkách to držím celkem dobře, ale jak přijde delší rovinka a rozjede se to, kolej mě vyhodí někam ven. Třikrát vylítávám a sbírám se - když se ohlédnu, Zvolouš se blíží. Nakonec tak nějak dospurtuju pár metrů před ním, ale výsledek teda nevalnej. MM až třetí - prej už Jelínka pít nebude a místní riders to maj zjevně nalítaný neskutečně.

Dole už pomalu probíhá vyhlašování jak závodu, tak největších pokroků během Kempu a hlavně losování bohatý tomboly, ale my ještě rychle využíváme posledních chvil, než se místní absolutní vládci - lanovkáři, rozhodnou kola už nepouštět a chceme si vynahradit to, že jsme před závodem nic moc nenatočili - vymýšlíme složitou choreografii, jak se kde předjedeme a vyměníme, hezky nám to jde, posíláme na Jeleňáku skoky do dálky, počasí nám přeje… ale později zjišťujeme, že GoPro vypověděla službu. No nic - jsem zvědav, z čeho Marty to video sestříhá.

Moc děkujeme Medvědovi za pozvání a rozhodně nebudeme ani příště váhat, jestli jet - Jasná toho nabízí opravdu hodně a Kemp byl skvělej.
PS: Marty byl milý, příjemný společník, který nás donutil, abychom nepařili a šli spát. A byl velmi pracovitý. (jeho vlastní slova)

Třetí kolo honění po bmx dráze máme za sebou. Jelo se v sobotu na bikrosce v Milovicích.

Třetí kolo honění na bmx dráze je za námi. Vyrazil jsem protože se teď moc závodů nejede a tak proč lenošit doma. Navíc tělo je stále větší a tlustější tak proč taky pro sebe něco neudělat…

Takový názor ale moc lidí asi nemá, protože moc lidí na závody nepřijelo. a to nejen v MTB kategorii ale i v bmx kategoriích. Celkem max. 50 lidí co je bmx závody celkem bída. Aby taky ne když celý týden před akcí lilo jak blázen a i v den D to vypadlo podobně. Jenže opak byl pravdou. V Milovicích za celý den ani nekáplo a naopak bylo ještě dusno že by to i vola zabilo.

Rozjížďky umírám, 20metrů po startu už nemůžu. Že já vůl tam jezdil :-)  Zástava srdce po každé jízdě!do finále se nakonec nedostávám, myslím o jeden flek, což mě mrzí. Nakládám a pomalu balím. Myslel jsem že se ještě podívám na finálka, jenže závody odsejpají stylem - máme hodně klobás, to se musí prodat!!!  :-) a tak mezi jízdami asi hodinové prostoje :-(  když už jsem naloženej a se slovy jebat na to,startuji svůj vůz, tak moderátor hlásí že se pojede finálko a že mám jít na start. no to je je haluz. Nakonec moderátor měl jen moc těch klobás a četl úplně něco jiného.

Ve finále boj mezi klasickou trojicí Berák, Fafel a Chalupný. Chalupného sestřelují a tak dojíždí nakonec poslední. Jejich souboje ale využívá Sebastian Hlůže a nakonec šťastně vyhrává. Druhý končí Berák a třetí Fafel. Toť vše.

Další hoňka na bmx dráze proběhne již tento víkend na dráze v Mariánských Lázních!

Zatímco DH jádro redakce se rochnilo v bahně v Tatrách, o čemž si přečtete zítra, Čerw dělal totéž z našeho pohledu “na západě” - ve Velkých Karlovicích. Čtěte, co že se to na jediné moravské zastávce Českého poháru letos dělo.
Byl jsem požádán abych o pohárovém klání ve Velkých Karlovicích sesmolil nějaké to písmenko. Jak to tedy bylo z mého pohledu?
Původní plán je, jako vždy, vyrazit ve čtvrtek odpoledne. Jenže optimistické zprávy o povodních a podobné na náladě nepřidávají, stejně jako absence spolucestujícího do auta. Nakonec se domlouvám s Katarinou a vyrážíme v pátek večer. Katku nabírám v Praze po 8. hodině a po nezbytných nákupech z Prahy vyjíždíme okolo 9 hodiny večerní. Cesta je klidná až na neustálé masáže způsobené naší „nejlepší a nejhladší“ dálnicí D1. Cestou jenom otravuje MMRB protože nemůže najít v Karlovicích depo. Cestu volíme spodem přes Zlín, abychom se vyhnuli povodním. V půl druhé dorážíme na parkoviště, kde je mrtvo. Parkujeme auto vedle týmového depa a jdeme se podívat do hospody v cíli, ale party opravdu už skončila. Byla vůbec nějaká? Večer končím s pokecem s Márovo tátou, kterej vypráví jak se jelo v lijáku, kterej způsobil povodně. PEKLO! A pak už jenom připravit spaní. A unavený po cestě spát. Káťa usíná v depu na zemi. Je to šílenec.

V sobotu ráno se budíme do klidného počasí. S Emílkem jdeme na procházku tratě. Jak ta vypadá? První louka a les beze změny. Jenom přidána jedna stopa. Druhý les už je ale hodně pozměněn a připadá mi mnohem lepší než před dvěma rokama. Nový skok aka Medvědí past je fajn a kořeny za ním ukážou, kdo umí jezdit. Třetí louka seskakovák a klopenka stejná. Ale za tím další změna. Skáče se rovně a najíždí se do „rock section“. Ta obsahuje sice jen pár větších kamenů, ale mnoho variant průjezdu. Spodek už je zase stejný jako předloni. Pouze mlíko po přescesťáku je namotaný zase jinak a vypadá to na hezkou klouzačku v zatáčce.

Nu což kola ven, nasadit spiky a na trať. Nejdřív beru pevňáčka s naivní myšlenkou že mi to půjde. Dvě jízdy mě ale otevírají oči a já rezignuji a beru Mrazíka. Definitivně jsem se tak rozloučil s ježděním na HT. Jízda hned začne připomínat jízdu a ne trápení. Čtvrtou jízdu zaskakujeme s Emílkem všechny skoky a já se začínám opravdu bavit. Káťa přichází k autu a nevypadá dobře. Když řekne, že si zase vyhodila to rameno co má v hájí z Andorry, chápu proč je jí tak jak jí je. Trať pomalu vysychá a jízda se zrychluje. Permanentku mám ale jenom na 5 jízd a tak po 5. jízdě končíme a jdeme se registrovat. Registrace je zase stejná pohádka jako vždy. Proč stát jednu frontu když můžou být dvě? Protože je to ČP. No a po registraci už jenom povinnou jízdu a už na to kašleme. Umýt kola a sebe a na večeři do restaurace kousek nad depem. Spát jdu docela brzo. Káťa usíná na předních sedačkách už asi po šesté ten den.

V neděli nás budí bubnování do střechy auta a já tuším, že to nebude tak jednoduchý. Čerf je nadrženej a tak je na jízdu připravenej ještě než se rozjede lano. Ostatní se v klidu oblékají a jdou si dát rozehřívací a tréninkovou jízdu před závodem. Plamen měkne a v neděli nejede vůbec. Já si jdu dát jednu jízdu a a zaskakuju všechno hned, což mě těší. Za přescesťákem mám co dělat, abych se vešel do zatáčky, ale daří se a tak jsem spokojen. Čekám na můj čas a pomalu stydnu v depu a zatím se vrací Lenka která se prý zválela, ale nevypadá naštvaně. Srbík jako vždy první flek. Pak jdu nahoru já a tam zjišťuji že nemám lokťáky. Ale „slečna“ na startu kontroluje a tak mi to neprojde. Mam si je sehnat a pojedu na konci kategorie. Zachraňuje mě Mavedyck, kterej jede elitu a má je i když nemusí. Díky Mave. Pak už jenom fórky s Inženýrem Králíčkem, kterej má, jako vedoucí jezdec expert kategorie, jet poslední v kategorii. Za ním už jenom já jako průserář a předemnou nějaký kluk o kterém mi startér říká že je neslyšící a mam si na to dávat pozor.

Jízda až pod Medvědí past v pohodě. Tam nastávají problémy. Lochna mě zastavuje a bláto klouže tak, že se nedá ani na kolo nasednout a rozjet se. Po bojích se ale podaří a jedu dál. Další problém je v drážce nad přescesťákem ze které se mi podaří dostat ven a končím pod nejvíce fandícími kluky, kteří tomu dávají opravdu všechno, po pokloně chlapcům se zase sápu na kolo a pokračuji do cíle, skok neskáču a jenom dojíždím potupně do cíle, kde se málem zabíjím. Po cíli pokračuju k wapce umýt kolo. Když se ale zase z nebe začnou spouštět provazy vody, měknu stejně jako Plamen a do druhé jízdy už nenastupuji. Umeju kolo a helmu a jdu se převléct do suchého a koukat na druhé kolo. Drážka nad přescesťákem a zatáčka po tomtéž skoku dělá lidem největší problémy a padá snad každý druhý. Podívaná je to zajímavá a jen na co koukat.

Výsledky ode mě neuvidíte, ale určitě jen najdete na www.poharmtb.cz nebo jinde. Jenom poznatky, co sem zaslech ještě když sem se zdržoval v prostoru cíle: HardTaily vyhrává Majkl Červenka před Henďou. V holkách to je opět Kurandová, která jako jediná z holek skáče přescesťák a bez problémů dojíždí, Lenka dojíždí na krásném 3. místě. Mastry zase vyhrává Srbík. A elitu vyhrává Charvát před Vágnerem. Pak už jenom sbalíme depo..já si do auta naložím čerfa, protože Katrina jede s koučem a vyrážíme směr domov. Po cestě dostávám červenou kartu od kouče protože jedu pomalu. Kolem 10 se doploužíme do prahy, kde vykládám čerfa a pak už sám v klidu domu.
Toť můj pohled na blátivé Karlovice 2009. Bláto mě kupodivu dost bavilo a možná i nějakej ten progress proběhl.

foto: Markeet

Chvilku mi to trvalo, ale nakonec přeci jen hrdě uvádím video z neoficiálního MČR v dualu a 3. podniku ČFL. Jak se můžete sami přesvědčit, tato akce přilákala davy rozvášněných fanoušků a nádherné počasí. Nikdo nepadal a nikdo nic nepil.

Hudba: Rock Kills Kid - Paralyzed
Kamera a střih: joSew