Photos
Posts

„Viděl jsem ve feuilletoně z pera dobrého spisovatele psáno ,pežorativníʻ místo obvyklého pejorativní. (…) Při vší lásce k Francií měli bychom i nadále latině nechati, což jejího jest.“ (B. Z., Naše řeč, 1920)
Některé slepé uličky jsou prostě k sežrání!

Až lékař o vašem dítěti řekne „Já si ho jenom odstřelím“, neznepokojujte se – je to jen slangismus pro změření teploty digitálním bezkontaktním teploměrem. Vtipálci, tihleti doktoři…

Posts

„Každopádně“ jsme přijali (ve slovníku z 1. pol. 20. stol. klasifikováno jako „vulgární“), „rozhodopádně“ máme aspoň jako jazykový vtípek (dříve „zastaralé a hovorové“), „žádnopádně“ (dříve „žertovné“) ovšem zcela propadlo…

„Cestou zahodil nedohořelý smotek pohybem velmi mnohoslibným,“ píše Čapek-Chod (podle PSJČ). Byly doby, kdy se Češi rozhodovali, jestli nepočeštit „cigaretu“…

„Komáry cedit, a velbloudy požírat“ – aneb „řešit maličkosti a hlavní věci opomíjet“ podle Jungmannova slovníku.
Řekni to dnes aspoň pětkrát! Nepřerušuj řetěz! Kdo to neřekne, jeho chyba!

„Tak nám jídelní lístky představovaly názvoslovnou směs s přemírou cizí příchuti, a proto celkem špatně sloužily, když si měl host podle nich vybrat jídlo. Proto jsme se nijak nedivili, když se z řad pracujících množily stížnosti na jídelní lístky. Na tuto oprávněnou nespokojenost reagovala hlavní správa hotelů a restaurací v ministerstvu vnitřního obchodu úřední úpravou kuchařských názvů na jídelních lístcích, provedenou v přímé spolupráci s terminologickým oddělením Ústavu pro jazyk český. Tato úprava kuchařských názvů, jejich záměrné počeštění je výsledkem práce názvoslovné komise...“
Karel Sochor, Naše řeč, 1953 (http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4315)

Zatímco pro Staročechy byl „prlenec“ krasořečník, výmluvný člověk a zvlášť obratný tvůrce veršů, v Kottově slovníku je prvním významem už jen šaškář, žertovník a šašek. K čemu by se to slovo tak hodilo dnes?

Někdy po kurzu slýchám: „Bylo to moc zajímavý, i když to bylo o češtině!“
Říkám si pak, kde asi udělaly soudružky z ČSSR chybu…

Facebook: „To se mi líbí“ jako možnost, „Tohle se mi líbí“ jako stvrzení akce.
Když člověk neví, jak dál, může to zkusit přes zájmena…

Pípa je podle Jungmanna:
a) dítě malé,
b) trubka, jíž se tabák kouří, fajfka,
c) speklý oharek.

...

Všechno správně!

See More

Jmenujete-li se Zedník, stanete se zedníkem s větší pravděpodobností než Novák.
Pokud jste si snad v dubnu toho článku nevšimli: http://www.novinky.cz/…/368177-vztah-mezi-prijmenim-a-profe….

Zase jsem to slyšel!
Audience v češtině opravdu neznamená publikum!

Vidím u Jungmanna, že „pipka“ je „komár létající při západu slunce“. Chvíli jsem zmaten a dumám, jak bych našel označení pro komáry ranní. Ale pak na to kápnu: Tenhle komár znamená asi „mušku menší než komár“ řečenou též „pipel“...

Co vznikne, když zkřížíme prales a rosničku? Pralesnička strašná!

Předsevzali jste si získat ztracenou jistotu v pravopisu? Nebo chcete trávit při psaní méně času, zato s lepším výsledkem? Dá se s tím začít třeba tady: http://www.syntagma.cz/cz/kurzy!

Po čase zase v práci, tak se s tím nepiplejme, ať to pěkně odsejpá!

A mimochodem, „piplati se“ bylo po staročesku „laskat smyslnými doteky“. Pozor ale na „piplače“ a „piplavice“: to byli sprostí smilníci a smilnice…

„Co to znamená, když se řekne, že ,daný morfém … je realizován nulovým morfemʻ, lze nejlépe přiblížit tak, že si všechny typy morfémů, z nichž se daný typ slova nebo slovního tvaru nutně skládá, představíme jako jakési funkční pozice neboli jako zatím neobsazené, prázdné ,chlívečkyʻ.“ (IJP; APČJ, str. 192.)
Je mnoho důvodů, proč milovat Akademickou příručku českého jazyka. Jedním z těch mých jsou ony „chlívečky“!