Pár obecnějších tezí:
Jsem opravdu dalek toho, abych se teď vyškleboval Evropské unii. Ale takováto krize je i dobrou možností si uvědomit, kde jsou meze evropské integrace. Když je klid a mír, lze spřádat u zeleného stolu nekonečné úvahy o společných evropských politikách tam či onde. Když ale přijde krize a je nutno omezit některé ze čtyř základních svobod - kvůli migraci nebo epidemii - nastupuje zkrátka heslo o košili, bližší kabátu a na scénu se v plné parádě vracejí nár...odní vlády, které k tomu mají pravomoci i prostředky. Tak to prostě je a nemá cenu to lámat přes koleno. Teď je ta pravá chvíle, aby si to evropské instituce uvědomily.
Dále: nikdo to sice teď neřekne nahlas, ale tzv. Green Deal je podle mě do značné míry vyřízen. Nikdo to nezaplatí v situaci, kdy se budou muset lepit díry po ekonomickém propadu v době post-virové. Nepatřím k těm, kdo nad tím budou ronit slzy.
Dále: po každé takové krizi přichází více veřejných výdajů, více přerozdělování, větší role státu. Pro “pravičáky” nepříjemná zpráva, ale budou se s tím muset vyrovnat a najít si v tom nějaký prostor.
Konečně: geopoliticky na této krizi získá Asie, ztratí Evropa (proč, to výstižně popsal Alexandr Vondra ve svém článku pro Echo).
Prozatím vše.